Já a blog

Vážení návštěvníci! Jsem ráda, že jste zavítali na virtuální "výstavu" jednoho mého velkého koníčku. Jak je na první pohled patrné, jedná se o sběratelství. V následujících řádcích bych se ráda trochu rozepsala o tom, co zde najdete, o mé osobě i o blogování.

Proč blog?

V blogování nejsem zdaleka nováčkem. Věnuji se mu už přes 8 let. Jak se tak ale člověk časem mění, sem tam má potřebu změnit i svou přezdívku, popř. adresu. Dlouhou dobu (asi 6 let) jsem vystupovala pod jedním pseudonymem, který mi začal loňského podzimu lézt na nervy. Proto jsem se rozhodla obětovat trochu volného času a veškerý obsah z blogu předešlého přesunout sem, kde hodlám i pokračovat...

Chvíli jsem přemýšlela, jakou adresu zvolit. "Sběratelka" byla zabraná a "K. a její sbírky" (jak zní blogové motto) mi přišla na pohled ošklivá. Proto jsem se rozhodla pro "kompromis" - "Sbíratelka". Možná to vypadá, že jsem se nehezky překlepla, ale tak nějak se mi to líbí a přijde mi to i trochu vtipné.

Může se zdát, že je zbytečné trávit čas tím, že zveřejňuji věci, které si najdou jen málo čtenářů. Ale mně to nevadí. Možná je v tom touha se "pochlubit" i těm pár, co sem zavítá. Možná je to i touha pomoci dalším sběratelům. Kdo ví.

Co zde najdete?

Už v záhlaví je jasné, které sbírky jsem se rozhodla veřejně publikovat. O všech se podrobně rozepíšu v příslušných rubrikách, tady jen okrajově.

Od malinka sbírám hračky z Kinder vajíčka. Když jsem dospěla do stádia, kdy jsem si s nima přestala hrát, přemýšlela jsem, jak je zužitkovat. A tak jsem začala jezdit po burzách, kde jsem si sem tam nějakou figurku zakoupila. Pak jsem si pořídila notebook a objevila kouzlo Aukra. Když jsem se před 2,5 lety stěhovala od rodičů, vezla jsem si asi 4 krabice od bot, které zdaleka nebyly plné těchto malých potvůrek. Pak jsem ale poznala jednu hodnou paní, která se sbírání věnuje děsně dlouhou dobu a která mi věnovala všechny své přebytky. A tak počet kusů bleskově vzrostl. Momentálně moc nekupuji, ale porakčuji v jejím "poselství". Měním s různými lidmi. S některými dokonce pravidelně a to mě na tom baví ze všeho nejvíc. V současné době sbírku tvoří asi 3000 kusů a zabírá děsně moc místa.

Druhá rubrika je věnována švédskému hokejistovi Louimu Erikssonovi, který se mi začal líbit při loňském MS. Občas sleduji zápasy Bostonu, kde s číslem 21 působí. Sbírku tvoří jen pár kartiček, jeden autogram a triko s jeho číslem, ale tak nějak věřím, že ji časem začnu rozšiřovat.

Zvláštní kapitolou jsou pak čtyřlístky. Už odjakživa je všude nacházím. Nekecám. Prakticky pokaždé když nějaký chci najít, tak ho najdu. A často nezůstane jen u jednoho. Máma mi letos poradila, ať z nich začnu něco vyrábět. Mám pár nápadů a okupování luk mě začalo dost bavit. Zavedla jsem si knížku, kam čtyřlístky, které nenajdou uplatnění ve výrobě nebo neudělají radost někomu z mých blízkých, lepím. Zde najdete i různá povídání z hledání a fotky úlovků, které pořizuji.

Autogramům jsem propadla v době, kdy běžela první česká Superstar. Tenkrát jsem napsala milostný dopis Sámerovi. Nečekala jsem, že by odepsal, ale stalo se. Napsala jsem několik dopisů a těšila se z každé přijaté odpovědi. Sbírám s velkými přestávkami doteď. Dřív jsem psala i emaily, ale vyčerpala jsem už asi všechny osobnosti, které mám ráda a tímto způsobem reagují. Raději píši dopisy. Zaměřuji se pouze na lidi, které mám nějakým způsobem ráda. Ať už zpěváky nebo herce, kteří mě zaujali nějakou svou rolí či písničkou. Mou sbírku tvoří především české osobnosti. V této rubrice najdete také pár fotek z osobních setkání, při kterých se cítím jako puberťák, ale která mě velmi těší.

Jako poslední jsem se rozhodla pro prezentaci drahých kamenů. Ty nijak cíleně nesbírám, ale občas jsem si nějaký, co mě zaujal, koupila. Sloužily jako dekorace na poličce, v současné době je mám uklizené v komoře, ale vím, že až jednou místo dovolí, spatří opět světlo světa. A až mě zase nějaký někde uhrane, určitě ho adoptuju.

Kdo jsem?

O sbírkách jsem řekla tak akorát, takže bych ráda ještě napsala něco o tom, kdo jsem a jaké jsou mé další zájmy.

Vystupuji pod přezdívkou K. - není těžké si domyslet, že je to první písmeno mého křestního jména. V občanském průkazu mám uvedeno "Kateřina", ale lidé mě oslovují nejčastěji "Kačko" a "Káťo".

K dnešnímu dni je mi 21 let a celý život trávím v hlavním městě ČR, kde to mám celkem ráda a stěhovat se neplánuji. V budoucnu bych si ale ráda vyzkoušela nějaký delší pobyt v zahraničí - buď v Austrálii nebo v Americe. Díky špatné angličtině si na to ale zatím netroufám.

Střední školu jsem úspěšně zakončila maturitní zkouškou. Díky nedostatku praxe jsem dlouhodobě bojovala s hledáním zaměstnání. Nejprve jsem si přivydělávala jako chůva, pak jsem téměř rok uklízela na jedné základce. Letos jsem získala praxi v oblasti administrativy a po placených letních prázdninách jsem nastoupila do jednoho malého nakladatelství, kde pracuji jako asistentka a děsně mě to baví.

Mám celkem dost zájmů a aktivit, kterými vyplňuji svůj volný čas:

zvířata: První zvíře jsem dostala ke 4. narozeninám. Byl to křeček v šedé barvě a jmenoval se Řízek. V tu dobu si máma pořídila králíčka - beránka Jonáše. Když Řízek umřel, stal se jeho nástupcem hnědobílý strakatý Hubert. I ten nás po zhruba dvou letech opustil a nám se začalo po zvířecí společnosti stýskat. A tak jsme s bráchou dostali dvě andulky vlnkované - Ferdu a Nelu. Nela umřela před několika lety, Ferda se ještě chvíli držel a zhruba ve 13 letech zemřel stářím. V 6. třídě jsem dostala svého vlastního králíčka - Kryštofa. Byl bílý a na těle měl šedohnědé skvrny. Byl to mazel a strašně mě mrzelo, když po nějaké prodělané infekci musel dostat u veterináře poslední injekci... Pár měsíců po tom, co jsme si ho pořídili, naši koupili prvního psa. Černého hladkosrstého jezevčíka Fida, kterého jsme všichni milovali. Bohužel před rokem musel být uspán. Rok po smrti Kryštofa jsem dostala králici Emilku, která se mnou byla celkem 6 let. Byla taková "jiná" - mouchy snězte si mě je myslím výstižné pojmenování. Před dvěma lety jsem si pořídila dva africké šneky (Lissachatiny Immaculaty) - Ondru a Henrietu a borderku Stacy. Před rokem pak Emilku "nahradil" králíček Igor. U našich občas pečuji o francouzskou buldočku Bibianu, která posledního května oslaví první narozeniny. Láska ke zvířatům mě na základní škole přesvědčila, abych je nejedla a vydrželo mi to dodnes.

fotografování: Focení jsem se na amatérské úrovni začala věnovat v době, kdy jsem si pořídila svůj první digitální kompakt kvůli koncertům. Před rokem jsem si od táty odkoupila zrcadlovku. Nenazývám se fotografem, ale cvakálistou. Baví mě zvěčňovat přírodu, svého psa a koncerty. Přes všechnu skromnost se ale můžu pochlubit tím, že některé mé fotografie se staly součástí oficiálních internetových stránek mých oblíbených hudebníků (Tomáš Klus a Animé).

korálkování: Manuální činnosti jsem se věnovala odjakživa. Navštěvovala jsem výtvarku a pořád něco "kutila". Momentálně se nejvíce zabývám tvorbou bižuterie z korálků. Jsem v začátcích, protože se učím náročnější šité techniky a zatím to není 100%. V budoucnu chci zkusit sutašky, křišťálovou pryskyřici a fimo. Jednou bych si ráda tímto koníčkem přivydělávala.

hudba: Hudbě se věnuji spíše pasivně. V minulosti jsem hrála na flétnu, přes rok mi stojí v obýváku kytara a ráda zpívám. Ale nic veřejného. :) Poslouchám vše možné, nemám vyhraněný styl a je mi to jedno. Za moje nej kapely považuji Animé, Chinaski, Sunrise Avenue a Red Hot Chili Peppers. Ze zpěváků pak Daniela Landu, Robbieho Williamse a Tomáše Kluse, ze zpěvaček Moniku Absolonovou... Ale těch interpretů, co si pouštím pravidelně je více. S hudbou pak souvisí návštěva koncertů. Viděla jsem kromě Robbieho na živo všechny výše zmíněné.

filmy, seriály, divadlo: Pokud mě hudba na chvíli omrzí, pouštím si jako kulisu různé seriály a filmy. Většinou je volím podle nějakého oblíbeného herce. Mým nej nej nej je David Švehlík. Do divadla chodím zřídka a docela mě to mrzí, protože mě to baví.

cestování: Nikdy jsem moc nejezdila do zahraničí, ale výlety po ČR mě baví. Hodně jsem jich zažila při ježdění na koncerty a doufám, že v budoucnu na mě nějaké takové dobrodrůžo zase čeká.

blogování: Už na začátku jsem zmínila, že se v blogových vodách pohybuji celkem dlouho. První blog byl věnovaný kapele RHCP. V současnosti jsem nejvíc aktivní na mém osobním blogu. Sem tam přispívám i na pár dalších virtuálních míst, na které je umístěn odkaz v menu blogu osobního. Musím ale říct, že poslední dobou to trochu flákám, a tak frekvence vydávaných článků není zase tak častá. Jediné, co si opravdu poctivě vedu je "Projekt 365" (každý den jedna fotka).

Je toho o něco víc, ale myslím, že jsem se rozepsala až až. Pokud budete mít zájem, můžete zajít na druhý blog, kde svůj život pitvám do větších detailů.

Jinak jestli máte potřebu mi něco sdělit, můžete to udělat skrz email: sweetsymphony(zavináč)email.cz . Také mne můžete podpořit na FB, následovat na Instagramu nebo položit (ne)japný dotaz na Ask.me. :)

Děkuji za pozornost, ať se Vám tu líbí!

K.