Já a... Chinaski

Kdybych měla napsat všechno, co mě pojí k této české kapele, prostor článku by mi byl malý. Kluky jsem poslouchala už jako malá - spíše tedy pasivně, ale poslouchala. V roce 2007 mě a bráchu vzal táta na koncert. Po roce jsme si to zopakovali a protože jsme stáli kousek od pódia, naprosto mě to nadchlo.

Krátce na to jsem se přihlásila do fanclubu, kde jsem poznala spousty lidí, včetně kluků a zažívala jednou dobrodružství za druhým. Do tohoto článku jsem vybrala následující fotografie:

První velké setkání z blízka s celou kapelou proběhlo na jaře roku 2009 v Písku. Tenkrát jsem od fanclubu získala dva lístky na představení Autopohádek, a tak jsme s tátou vyrazili vstříc novým zážitkům. Cesta tam byla pekelná, málem jsme to nestihli. Naštěstí nám paní pořadatelka pozdní příchod omluvila a dala nám židle, abychom si mohli sednout do uličky a tím nerušit diváky.

Po představení probíhala autogramiáda. Strašně se mi líbil baskytarista Ondra a byla jsem děsně nervózní z toho, že s ním budu moct mluvit. Stoupla jsem si do fronty, připravila si podpiskartu a program a podepisování započalo. Když se na mě Ondra usmál, byla jsem rudá až na zadku. I přesto jsem se poté osmělila a zašla za ním, jestli bychom se nemohli vyfotit. Zeptal se mě, jestli chci jen s ním, nebo s celou kapelou. Já že bych tedy ráda s celou a on že to není problém a začal kolegy svolávat. No a tak vznikla naše první společná fotka. :)

Další má oblíbená fotka vznikla na jedné z nejlepších akcí s klukama a fanclubem - a to na Slezině v Chomutově. Se slečnama jsme zorganizovaly výrobu plyšové kapely - vše se řešilo přes internet (osobně jsme se většinou ani neznaly). Každá jsme šila jednoho kluka. Samozřejmě že nám pak několik lidí na poslední chvíli výrobu odřeklo, takže jsme sháněly náhradníky. Naštěstí se našly a kapela tedy byla komplet. Na to, že jsme skutečně vše probíraly pouze písemně si myslím, že se vše povedlo jak jen nejlíp mohlo - panáčci byli zhruba stejně vysocí a klukům se moc líbily. Společné focení jsme si pak náležitě užili. :)

Společné fotografie jsem vybrala tedy jen dvě. Mám jich ještě pár dalších, většinou jsme tam celý fanclub plus kluci, popř. nějaké "paparazzi" fotky z akcí. Teď bych ráda zveřejnila ještě pár "samostatných". Tam bylo vybírání celkem těžké, protože jich mám moc.

První fotka vznikla ještě v době, kdy jsem se s kapelou neznala. Byla jsem blázen do Michala Malátného a "přinutila" kamarádku, aby se mnou zašla na představení Šampionek do Rock Café. Uvolila se. Nevzala jsem si fotoaparát a můj mobil zas tak zdatný ve focení nebyl, takže jsem odešla jen s podepsaným lístkem. Na netu jsem si pak vyhledala další termíny představení, vytáhla druhou kamarádku a zašly jsme prostě jen na kafe. Osmělila jsem se a naše černá rockcaféčková "fotena" byla na světě. Byla jsem z toho děsně nervózní a pak jsem si říkala, že kdybych tušila, kolik těch fotek ještě pořídíme, že ho takhle neotravuju. :)

Druhá je celkem čerstvá. Fotili jsme se loni na hlasování do Slavíka (jojo, už to bude skoro rok). Byla to skvělá akce - probíhala v mé velice oblíbené kavárně za přítomnosti mého oblíbeného barmana a pařili jsme opravdu až do brzkých ranních hodin. A i když vypadám jak růžový prasátko (takhle blonďatá už nejsem a i ten xicht trochu snad splaskl :D), Michal je tam prostě naprosto roztomilý. Pořád něco vyprávěl příteli. :D

Ondra Škoch (basák) je můj nejoblíbenější člen. Těžko bych tu vypsala vše, co jsme spolu v rámci akcí od FC zažili. Je hrozně společenskej a většinou s náma fanouškama zůstává až do konce. Má plno srandovních historek a je pro každou špatnost. Jednou jsme třeba asi do tří do rána zpívali na lavičce různé české písničky za jeho doprovodu na kytaru. Ondru mám opravdu upřímně ráda a jsem strašně vděčná za to, že jsem ho mohla osobně poznat.

Vybrala jsem tedy celkem tři fotografie. Tu první pořídila má kamarádka z FC ve chvíli, kdy jsme o tom nevěděli. Bylo to na Avon Pochodu. Líbí se mi, jak každý čučíme někam jinam. :) Druhá je ze Sleziny v Chomutově. Asi vás nepřekvapí, že jeho plyšového dvojníka jsem si vzala na starost právě já. Fotku jsem nazvala "tři brejlounci" a dodnes nevím, kdo ji fotil. Škoda, ráda bych mu poděkovala. Poslední je pak z jednoho hlasování do Slavíka, které proběhlo asi před čtyřmi lety (děsně to letí). Byl to výtečný večer, s Ondrou jsme moc hezky pokecali. Fotku mám ráda, protože mi přijde, že jsme na ní oba atraktivní. :)))

Štěpán Škoch (saxofonista) je stejně jako jeho mladší brácha hrozně chytrej kluk, co se bez váhání zapojí do každé rebélie. A tak jsme s ním zdolávali berlínskou zeď v Chomutově, nebo lovili medvěda grizlyho ve Hvězdonicích... Štěpána mám také hrozně ráda a pro tento článek jsem vybrala fotku z Hlasování do Slavíka. Na té nám to sluší nejvíc. :)

Petra Kužiho (trumpetistu) jsem si zamilovala po jednom koncertě v LMB, kdy jsem měla utkvělou představu, že mě mezi diváky na balkoně spatřil a mrkl na mě. Petr je mi svou povahou asi nejblíž z celé kapely, má rád zvířata, věnuje se pedagogické činnosti. Na první fotce jsme v Pardubicích, kde proběhla generálka turné Není na o čekat a na té druhé, kde je kromě nás i jeho pejsek Adélka a můj přítel, ve Hvězdonicích na slezině.

Franta Táborský (kytarista) je strašně zvláštní člověk. Je celkem tichý, akcí se zapojuje spíše pasivně. Zároveň je hrozně inteligentní a férový. Líbilo se mi, když mu jedna fanklubačka přinesla panáka a on po tom, co ho vypil, dešel na bar a pozval ji taky. Tak nenuceně a mile. Fotek spolu mo nemáme, tak jsem vybrala tu z Pardubic.

Ota Petřina/Marpo (bubeník) je posledním a zároveň nejmladším členem kapely. Nahradil tragicky zesnulého Pavla Grohmana. Musím uznat, že jako hudebník je vážně skvělý. Lidsky ho moc neznám, ani si nemyslím, že bychom si rozumněli. Proto spolu máme jen minimum fotografií. Ta nejlepší vznikla asi v Pardubicích.