Já a... Karma

Karmu jsem začala poslouchat, když mi bylo asi 11 let. Jejich rádiový hit "Sedam dana" mě naprosto uchvátil. Obdivovala jsem Taru a do DJ Nena jsem byla děsně zabouchnutá (tento výraz jsem zvolila schválně, neb v tu dobu jsem byla pubertální dítko a tohle slovo k tomu patří).

Někdy v listopadu - tuším že roku 2003 se stal zázrak. Soutěžila jsem (vidím to, jakoby to bylo včera!) ve škole na PC v nějakých soutěžích z časopisu Popcorn. Doma jsme internet neměli, takže jsem si do malého notýsku vypsala všechny instrukce na soutěže, které mě něčím zaujaly. Nejvíc samozřejmě ta o nové CD Karmy. Otázka byla: "Co byste dělali, kdybyste se setkali se skupinou Karma?" Odepsala jsem, že bych se asi děsně rozbrečela radostí. To jsem taky udělala, když mi za dva týdny volali, že jsem skutečně setkání vyhrála...

Na akci se mnou jel táta a brácha. Karma byla naprosto super díky tomu ji mám ráda dodnes. Za normálních okolnostích bych si ji asi ani v těch nejrozjuchanějších chvílích nepustila, neb jsem trošičku přitvrdila, ale vždycky si vybavím, jak tam sedíme na tom červeném gauči a oni jsou naproti nám, usmívají se, podepisují naprosto všechno, co jim podstrčíme a jsou prostě super.

Nejraději vzpomínám na společné focení s mým miláčkem Nenem a pak taky na to, když nám pouštěli svůj nový videoklip (premiéra v ČR) - Oči zelené - a Tara ke mně přišla a objala mě kolem ramen.

Bylo to moc krásné setkání a já vlastně díky tomu teď rozumím všem těm Bieberkám... (I když si z nich dělám na oko legraci.)

Jinak - tohle jsou jediné fotografie, kde mě můžete vidět, jak vypadám naprosto přirozeně. (Teda, bylo mi 13) -žádné líčení, žádná barva na vlasech, žádné trhání obočí...