Já a... Samu Aleksi Haber

Byl říjen-listopad roku 2011 a přítel mě vezl autem do práce. Ráda při jízdě poslouchám rádio. Najednou se ozvala moc hezká písnička, naštěstí rádio mělo funkci, že ukazovalo název a interpreta. Zapomatovala jsem si "Hollywood" a jakmile jsem přijela domů, začala pátrat, co to tedy bylo. Povedlo se. Nevím proč, ale tím jsem skončila. Znovu jsem se o Sunrise Avenue začala zajímat až na jaře roku 2012. Naposlouchala jsem pár písniček a zase to nechala chvíli spát. Ovšem o rok později to začalo. Od té doby poslouchám z 90% jen je.

Samu (zpěvák) se stal jednou z mých největších platonických lásek a mým snem bylo se s ním alespoň na malý okamžik sejít. A to se mi podařilo na loňském festivalu Benátská noc. I když byla jejich autogramiáda nakonec zrušená, nenechala jsem se jen tak odbýt a po jejich skvělém (nejlepším, nejúžasnějším, nejbožtějším) vystoupení jsem si společně s pár dalšími slečnami počkala u backstage.

Samu a Riku skutečně dorazili a i přes zjevnou únavu se ochotně podepisovali, pózovali... Srdeční zástavu jsem málem dostala, když se se slovy "Bye, bye!" začal loučit... Hupsla jsem k zábradlí, jemně ho chytila za ruku, zoufale se na něj podívala a vydechla: "Please." Kupodivu se usmál a objal mě kolem ramen. Ach... :D Měl neskutečně hebké paže a já byla v sedmém nebi. Následovalo akorát oboustranné: "Thank you." a jeho milý božský úsměv...

Na fotografii vypadám skutečně děsně. Asi nejděsněji ze všech fotek na světě, ale je mi to jedno, protože je tam Samu! <3 A co si budeme povídat, i on tam nevypadá nejlépe... Každopádně doufám, že někdy v budoucnu se blejskneme znovu a bude to o něco lepší. A když ne, alespoň zas uslyším jeho: "Thank you!" :)))