Sunrise Avenue

Ilkka Raul Ruutu

Riku Juhani Rajamaa

Samu Aleksi Haber

Sami Tapio Osala

Sunrise Avenue je finská rocková kapela, kterou v roce 1992 pod názvem "Sunrise" založil Samu Haber a Jan Hohenthal. Spolu s nimi hráli v kapele basák Sami Heinänen a bubeník Antti Tuomela. Vystupovali po menších klubech, malých festivalech a soukromých večírcích až do roku 1998, kdy se Samu na 4 roky odstěhoval do Španělska.

Když se vrátil do Finska, přejmenoval kapelu na Sunrise Avenue. Kapelu opustil Antti a Jan. Nahradili je kytarista Jann Kärkkäinen a bubeník Juho Sandman. V roce 2002 se stal členem baskytarista Ilkka Raul Ruutu.

V roce 2005 Samu navštívil přes 100 nahrávacích společností, ale nikde jim CD vydat nechtěli. Nakonec jim první desku On the Way To Wonderland sponzoroval Mikko Virtala. Ten je také vzal na výlet do fracouzského Cannes, kde se kapela poznala s budoucím manažerem. Největším hitem z této desky se stal Fairytale gone bad, který zabodoval v hitparádách a kapela tak mohla odjet 3 vyprodaná evropská turné a vystoupila na hlavním pódiu německého festivalu Rock Am Ring. V roce 2005 se ke kapele přidal nový bubeník Sami, v roce 2007 odešel Jann a nahradil ho Riku Rajamaa. Externě se SA spolupracoval klávesista Jukka Backlund (2005-2008), v současné době je na klávesy doprovází Osmo Ikonen.

Druhá deska - Popgasm vyšla v roce 2009, o rok později vydali Acoustic Tour 2010. Poté vydali svou 3. řadovou desku - Out of style, která obsahuje Hollywood Hills, který se stal nejprodávanějším a nejznámějším hitem v mnoha evropských zemích. Z turné, které následovalo v roce 2011 vyšlo CD s DVD.

V roce 2013 odjeli turné The Big Band Theory Tour. Záznam poté vydali se speciální edicí jejich 4. alba - Unholy ground. V letošínm roce vyšla bestofka Fairytales (Best of 2006 - 2014), která obsahuje i 3 nové singly (You can never be ready, Nothing is over a Funkytown. Kromě samostatné desky se dala zakoupit i ve speciálních balíčkách - s DVD nebo fanouškovském boxu, který kromě CD, DVD a CD s písničkami, pro které hlasovali samotní fanoušci, obsahoval také plátěnou tašku a podepsané karty.

Jak je z mého obsáhlého popisu kapely zřejmé, SA jsou moji obří láskou. Není to tak dávno - přes 3 roky - kdy jsem jela v autě a poslouchala rádio. Zrovna začali hrát Hollywood Hills a ten mě naprosto dostal. Hned jak jsem přijela domů, začala jsem po netu pátrat, co to jako bylo zač. Kupodivu jsem ale SA poslouchat nezačala, vůbec nevím proč. Po půl roce jsem si na ně vzpomněla a protože jsem měla dost času, do jejich písní jsem se zaposlouchala. Vybrala jsem asi 8, které se mi na první poslech líbily a dala si je do mp3. Pak jsem to zase nechala asi rok být a pak už to bylo.

I když jsem dlouhá léta tvrdila, že největší inspirací mi jsou RHCP, musím přiznat, že SA je strčili do kapsy. (RHCP samozřejmě miluji pořád). SA jsou pro mě závislostí, poslouchám je takřka pořád, už mám téměř celou jejich originální diskografii (chybí mi akorát Out of style - Special version), pár DVD s živákama (kromě jednoho bych ale řekla, že to není nic oficiálního, nemají je ani na stránkách). Na cestě mám speciální edici první desky a časem bych ráda dosháněla i singly (mám zatím dva).

SA jsem jednou viděla na živo (na Benátské noci), kde se mi podařilo vyfotit se se Samu. Kromě toho jsem svůj osobní blog pojmenovala "Sweet Symphony" a plánuji si něco, co souvisí s kapelou vytetovat. (Když magor, tak ať pořádnej.)

Získáno: podpisy jsem získala zakoupením fanouškovského boxu Fairytales. Samovi jsem kdysi psala i dopis, ani nevím, jestli se k němu dostal, takže s odpovědí už dávno nepočítám. Ale kdo ví, třeba mi za pár let přijde překvápko. :)