K. je lenoch!

Přiznám se, že i když navštěvuji stránky vaše, málokdy se nějak vyjadřuji. A to mě mrzí, protože co jsem koukala, vy celkem aktivně komentujete a chválíte a já vás tak zanedbávám.

A tak jsem se rozhodla tak nějak ve slovech alespoň zrekapitulovat moje sběratelské snažení za uplynulou dobu a dát tím vlastně najevo, že jsem se na shromažďování majetku nevybodla a že jsem ani neumřela...

---

Mou největší srdcovku - hračky - na nějakou dobu vystřídaly autogramy. A tak jsem vlastně měla v tomto odvětví přes rok pauzu. Těch asi 10 vajíček, co jsem si během léta nakoupila, si neodvažuji počítat... Nevím ani kdy to bylo, ale nějak ke konci roku jsem si svou obří sbírku přivezla konečně z bývalého bydliště k rodičům. Nikdo se neodvážil nahlas celou situaci komentovat, ale ty vyděšené pohledy na hromady krabic, krabiček, tašek a pytlíků mluvily jasně za sebe...

Brácha bez řečí a se záludným úsměvem zaklekl na koberec a ochotně začal vše rovnat pod mou postel. Nikdy by mě nenapadlo, kolik je pod ní místa. Během chvilky celý proces úspěšně dokončil a v dohledu nezbyl ani žloutek. Narovnal to tam tak pečlivě, že mi bylo úplně trapný se v tom vrtat... No a tak figurky odpočívaly. Řekla bych, že se uložily prostě k zimnímu spánku. Ani jsem se nimi nekochala, prostě jsem žila v domění, že tam jsou a to mi stačilo.

A teď si, milí přátelé, představte, že já postupně začala zapomínat. Ne na to, že pod mým tělem se nachází 3500 malých panďuláků, ale na to, jak se jmenují, z jakého roku jsou a kolik mi jich vlastně chybí... Nevím, jestli mě má děsit tohle, nebo to, že jsem si to dřív opravdu všechno tak nějak přirozeně pamatovala.

Ani nevím, co se mi stalo v hlavě. Asi touha po penězích. Před dvěma týdny jsem na místě svého bývalého bydliště nafotila všechny věci, které mám na výměnu. Na FB jsem objevila několik sběratelských skupin a vše jsem tam s jasným cílem - prodat - naházela. Rázem se začaly ozývat kolegyně, že prej pojďme měnit!!! A já najednou viděla všechny ty krásný nový série a začal mnou proudit adreanlin. No a už to jelo. Kinder, Zaini, Nestlé... Já se přiznám, že jsem do celé té své závislosti opět naplno spadla. Denně mi chodí obálky a já se raduji nad Princeznama, Šmoulíkama, Mickey Mousema, Hello Kitty... Dokonce jsem sedla i k Aukru a vyplázla 300,- za 50 německých hraček. :D

Zároveň se ale musím pochválit, přestala jsem být chamtivá a několik věcí jsem ze své sbírky uvolnila. Třeba tu krabici od bot plnou Gogounů. Oni jsou sice roztomilí, ale nemůžu přece sbírat všechno. Nebo Trolíky. Poňouklo mne k tomu hlavně to, že se našli lidé, kteří si třeba konkrétně těchto hraček budou vážit víc jak já. A ani nevíte, jaký dobrý pocit z toho teď mám. :)

Strašně ráda bych si v tom konečně dodělala pořádek. Mám uspořádanou většinu skládaček i figurek. Vše zdokumentované, zařazené v databázi (ve své neveřejné i na kindermánii), ale za tu poslední dobu se mi doma objevila celá igelitka věcí, které prostě nemám ani nafocené, natož uklizené. A to bych prostě chtěla dokončit. Nafotit, uklidit, vyřadit ještě pár dalších věcí, zbavit se všeho, co mám navíc (i když to je asi nemožné). Zveřejnit zde na Sbiratelce a hlavně sečíst, abych věděla, kolik jsem toho už přesně naškudlila. A když tak o tom přemýšlím, chtěla bych se tomu věnovat ještě o něco víc. Nejsem sice nějak extra zběhlý sběratel jako třeba Jukate, ale po těch 20 letech si myslím, že úplný začátečník taky nejsem. :) Uspořádat třeba nějaké setkání, menší výstavu pro děti (i když tam bych měla strach, aby mi to nerozebraly :D). Uvidíme.

S autogramy je to momentálně trochu těžké. Pravda, ještě pár nezveřejněných mám, ale už strašně dlouho mi nic nového nepřišlo. Doma mám ještě pár připravených obálek (vše nadepsané, oznámkované) včetně fotek, ale já jsem líná napsat i ty dopisy...

Nedávno jsem zasedla k notebooku a sepsala seznam osobností, kterým bych ještě ráda napsala. Započala jsem se stahováním fotografií a v abecedním seznamu skončila u písmene "J". Už je to asi měsíc... Ale je pravda, že si nemohu dovolit dopovat všechny koníčky naráz, takže autogramům jako takovým vyhlašuji finanční prázdniny.

Co k nim jiného vlastně dodat. Odhadem 95% jste už mohli tady vidět. A ty, které nemám zde, mám na FB stránce. Když tak o tom přemýšlím, tak naskenované nemám akorát Animé z nedávného koncertu, Věru Špinarovou, kterou mi věnovala K., asi 3 karty z Ordinace (které beztak všichni dobře znají) a Václava Neckáře z výměny (za kterého slečně ještě jednou moc děkuji, protože má první dětská platonická láska na mé "fanatické" dopisy neodpovídá. :D Už jsem mu psala asi 4x a bez odezvy. :() Přiznám se, že jediné, na co jsem se vyprdla - a trochu mě to mrzí, je zveřejnění "Úlovku měsíce" - to zatím funguje pouze na mém FB (fan page!!! Haha, lajkujte!!! :D) za březen. Říkala jsem si, že to tam hodím vždycky poctivě 1. a zatím ten úlovek nemám ani naskenovaný. Ježíš, já jsem taková ostuda ale...

Jinak neproběhlo ani žádné setkání. A myslím si, že od toho posledního (děkuji všem, co tu fotku s Michalem tak chválili, egocentricky musím přiznat, že se na ni taky nemohu vynadívat. :D). Celkově jsem o focení přemýšlela a jsem ráda, že se fotím opravdu jen s těmi nejlepšími z nejlepších. Mám pak fotek sice málo, ale za to opravdu s TOP oblíbenci a tím víc jsem na to hrdá. (Pravda, z minula mám pár lidí, které se mému TOP trochu vzdalují, ale tu příležitost je poznat jsem si ujít nenechala.) Aneb jak se dá krásně alibisticky okecat, že se stydím oslovovat, co? :D

To by k podpisům bylo asi tak nějak vše, slibuji si, že v dohledné době vše doskenuji a zveřejním alespoň na ten Facebook.

Poslední věc, která asi stojí alespoň za malé zmínění jsou CD. Pamětníci si možná vybavují, že před tím byl v záhlaví místo disku krásný ametyst, ale o Vánocích jsem to změnila. Důvod? Kameny miluju, hrozně moc. Už dlouho jsem si sice žádný nezakoupila, ale těch pár co mám jsou prostě krásný. Ale říkala jsem si, že je mám spíš pro potěšení, jako dekoraci (oprava - jako budoucí dekaraci - neb je mám v komoře.) Co se týče CD s hudbou, tam nějaké cíle mám - nastřádat komplet diskografie svých oblíbenců. Je to navíc opředené dobrodružstvím - protože nekradu, ani se nepelešim s nějakým boháčem a do rodiny milionářů se mi narodit taky nepodařilo, sleduji většinou bazary, inzerce a různé aukce.

Pravda, má to nevýhodu, že občas mi ta CD přišla opravdu v ošklivym stavu. Nedávno jsem sehnala za celkem dobrou cenu několik řadovek Landy, ale asi u 2 nebo u 3 je tak ošoupanej booklet, že je to i na mě moc. Teda a nejhorší je, že je nemůžu ani vyzkoušet, protože nemám nic, kde by se dala přehrát. :D

Můj plán je tedy vypracovat si nějakou - spíš obrázkovou galerii (a teď to v hlavě úplně vidím, doufám, že na to nezapomenu, než přijdu domů.) - a ke každému albu napsat jen pár vět - které písničky se mi na něm líbí a tak. Žádné odbornosti zkrátka. (Jo, ta představa je boží, už se těším, až na tom zapracuji).

Než se do toho všeho pustím a než sepíšu stěžovací závěr, musím se pochlubit, že se mi podařilo sehnat téměř nesehnatelné CD. Kdo mě trošku znáte, víte, že miluju Chinaski. Jsem i členem fanclubu, troufám si říct už i tím ze starý gardy (přidala jsem se cca rok po jeho založení). No a když ještě vystupovali pod názvem Starý Hadry vydali své první album ve strašně malém nákladě - na netu se uvádí 500 CD a 500 MC. Asi před dvěma lety jsem ho zahlídla za 1500,- na Aukru. Říkala jsem si, že zas tolik mi nehrabe, takže jsem si ho nekoupila. No a loni jsem ho začala shánět. Nikde ho samozřejmě neměli. A to jsem byla ochotná za něj i těch patnáct stovek dát. Dala jsem si proto takový vtipný předsevzetí do nového roku, že ho prostě získám. Opravdu jsem poctivě prolézala bazary, inzeráty a dokonce jsem i sama oslovovala prodejce. Nakonec se na mě usmálo štěstí a já tenhle skvost (mimochodem v naprosto supráckym stavu) vydražila na Aukru - za necelé 300,-. Mám z něj ohromnou radost a myslím si, že ho letost nic nepřekoná. I když momentálně mám zálusk taky na jednu raritku, ovšem cena 1000,- mě nutí hoooodně přemýšlet. Ale protože se znám, tak vím, že pokud si ho nekoupím, tak toho litovat. I když pak si zase říkám, že ho třeba můžu zase vydražit za pár korun...

No, tak jsem se zavytahovala a teď si ještě postěžuju, ať je článek přesně v mém stylu. Sbírku CD mi trošku kazí fakt, že značnou část (rozuměj: tu, co jsem nastřádala do ledna minulého roku) mám v komoře. Už skoro rok nežně přemlouvám tátu, aby nabyl sil a odvahu a šel tu krabici (která bude jistě hodně pečlivě zaházená ostatními krámy) najít, ale úspěšně odolává. (A kdyby ji našel, tak to mám i kde přehrávat, protože tam někde mám i přenosný DVD přehrávač). Trošku mě to znepokojuje, protože jsem hlava děravá a přiznávám, že třeba u Chinasek vůbec nevím, co mi chybí. Kdysi jsem část těch starších CD zakoupila v nějakém výhodném balíčku na Aukru a fakt nevím, která konkrétně tam byla. No, asi budu muset být neodbytně vlezlá. A nebo trpělivá. A nebo to nechat být a tím ušetřit spousty peněz. (Protože takový dobrodruch, abych si kupovala CD s tím, že je možná už mám zase nejsem, byť jsou třeba za pade.)

Drazí, já jsem se po strašne dlouhý době rozepsala a mám z toho fakt radost. Víte, já stagnuji i na svém osobním blogu a začínám z toho být opravdu trochu nesvá. A proto doufám, že jste to dočetli až sem a že mi třeba napíšete i nějaký ten pěkný komentář. :)))

Mějte se moc pěkně a já se zas ozvu. Doufám, že to bude dřív, než za dva měsíce.

K. a její sbírky