Namastit si kapsy... a to za každou cenu...

Mám v hlavě spousty myšlenek, ale bojím se, že se mi je nepovede hodit na váš monitor tak, jak bych si přála. Ale protože jsem člověk umanutý, pokusím se článek dát do kupy a vykřičet do virtuálního světo to, co mě v tom sběratelském mrzí.

Poslední dobou trávím hodně času na všelijakých inzertních portálech a fórech určené pro výměny sběratelských předmětů. A všímám si, že někteří lidé se snaží až nesmyslně obohatit. Uvědomuji si, že vše závisí na poptávce, cenu obecně určuje kupující, ale říkám si, proč to celé na mě působí jako špatný pokus o bussines?

---

Sbírání je pro mne nedílná součást života. Beru ho jako pestré odreagování od všedních starostí a díky úžasné životní zkušenosti, kdy mi jedna hodná paní věnovala opravdu velké množství hraček a figurek, jsem se rozhodla pokračovat v jejím poselství. Samozřejmě, že když něco šmelím, jsem ráda, když z toho něco mám, ale nelpím na nějakých přesných pravidlech "kus za kus"...

A mohli by to potvrdit především ti, se kterými měním pravidelně. Ráda dělám radost a sběratelským přátelům ráda předměty, co mám navíc daruji. K čemu mi totiž je, že se mi to doma válí pod postelí? K čemu mi je 10 stejných figurek? Rozhodně mám lepší pocit z toho, když někomu pomohu doplnit sbírku, než když mi to vpodstatě zabírá místo.

Tím ale nechci říct, abychom si všichni začali hrát na Matky Terezy a dávat si nějaké milodary. To vůbec ne. Jen mi některé skutečnosti prostně nepřijdou správné a spravedlivé. A to bych ráda trošku rozvedla v další části článku.

Nejprve bych se hrozně ráda vyjádřila ke "kšeftování" s autogramy. Je mi hrozně líto, že někteří lidé sprostě zneužívají dobrotu institucích, které zasílají podepsané karty zadarmo. Myslím tím především televizi Nova a Prima. Všichni asi víte, že stačí napsat slušný email a během chvilky vám domů dorazí obálka nacpaná vším, co jste si naporoučeli.

No a teď si otevřete Aukro. Karty z Ordinace, Ulice apod. po 50,- za kus. Přemýšlím, co k tomu prodávající vede? Píše si pro podpisy s tím, že je prodá? Přestala ho sbírka bavit? Sešly se mu doma duplicitní karty? Zasáhla ho finanční nouze a potřebuje peníze za každou cenu? Odpovíte mi na to někdo?

Já vím, že mi do toho vlastně nic není. A ani nemám tak nudný život, aby mi tento fakt trhal vyloženě žíly, ale přiznám se, že mám strach, aby si jednou TV a divadla neřekla: "A DOST." Já osobně si totiž sem tam ráda napíšu pro karty k seriálům a pořadům, které sleduji. Už jenom díky tomu, že já jsem fakt poctivý divák (když něco rozkoukám, tak nevynechám jediný díl) a nemám výčitky, že tu televizi stojím pár kaček za tisk a poštovné.

Málo muziky za hodně peněz. Jestli je něco, co mě opravdu neskutečně štve, tak jsou to lidi, co prodávají už na první pohled zničené nebo nekompletní hračky za šílený peníze. Ono to má ulámaný nohy, ruce a prodávajícímu není blbý si za to říct 50,-.

Já osobně jsem vše, co mám na výměnu probrala (a pevně doufám, že mému zkaženému oku nic neuniklo) a jakmile se mi něco jen malinko nezdálo, šlo to prostě do krabice "2. jakost" a na Aukro "poperte se o to" (tzn. od 1,-). Hanba by mě fackovala, kdybych takové hračky a figurky prodávala za vysoké částky a doufala, že se nějakej podobně slepej blbec jako já chytí, přehlídne, zakoupí a pak doma čumí.

Krásný článek na toto se objevil na Kindermánii. Já myslím, že bych se už jen opakovala, takže kdo má zájem, nechť se přesměruje.

Další věc, která mi nejde do hlavy, proč někteří prodávají hračky za naprosto nesmyslně přemrštěné částky. Ne vážně, přemýšlím, co je k tomu vede. Jestli neznalost nebo touha se obohatit. Před chvilkou jsem narazila na jedno kovové autíčko - u výborné prodejkyně na Aukru, která má hračky v naprostém TOP stavu se toto autíčko i s BPZ dá zakoupit za 10,- (a já osobně si myslím, že je to taková odpovídající hodnota) - a teď se, přátelé, podržte - za 150,-!

Jasný, nikdo mě nenutí si autíčko za 150,- nebo na první pohled odřenou figurku kupovat. Ale co mě trošku mrzí, když s někým měním a on už tak nějak do tý výměny jde s tím, že hračka není komplet, nebo je poničená a většinou mu je zatěžko to přiznat. Nepřijde mi to prostě fér a zase mě to nutí nad přemýšlením - ví nabízející, že figurce chybí doplněk a doufá, že to druhou stranu uspokojí a nebo absolutně netuší? Protože ani já nejsem všeznalá a párkrát se mi stalo, že prvotní euforie z nové figurky opadla po zjištění, že má u sebe mít vlastně to a to...

Člověk se poučí, a tak si teď vše pečlivě před výměnou kontroluji, ale i tak. Sbírání by měla být především zábava a radost. Vždyť asi všichni známe ten pocit, když se nám povede něco pěkného ulovit. A ne zklamání, že vynaložená energie (nafocení, inzerce, domluva ohledně výměny, zabalení, vystání fronty na poště) byla vlastně zbytečná.

A proto jsem moc ráda za těch pár lidí, se kterými mám dobré zkušenosti a se kterými je měnění příjemné. Vždyť o tom by to mělo být.

A co vy, kolegové sběratelé a kolegyně sběratelky - jaký máte na celou tuto věc názor?