Snažím se nabrat druhý dech
Vážení (pozůstalí) čtenáři... Musím přiznat, že když vidím datum vydání posledního článku, svazuje mě smutek a beznaděj. Fajn, zaz tak hrozný to není... Imaginárně nakopávám svůj zadek a protože "věř a víra tvá tě uzdraví" začínám věřit, že se napravím... Jojo, já vím, že o tom kecám skoro pořád...
V mém osobním životě se dějí velké změny a tak se stalo, že nevím kam dřív skočit. Svůj čas trávím hodně v práci a víkendy s večerama jsem někde pryč (nejčastěji v hospodě). A když už jsem náhodou v teple domova, většinou jsem ze všeho tak vyřízená a otrávená, že se blog je to poslední na co si vzpomenu.
Nutno podotknout, že na samotné sbírání to zas takový vliv nemá a v tomhle ohledu se mi daří víc než kdy jindy. Zanedbávám akorát CD/DVD (ta snad nějaká donese Ježíšek) a čtyřlístky (to málo co najdu hned někomu dám :D). Kartiček Louíka jsem pár pokoupila na jaře a teď trpělivě čekám až se nabídka mého oblíbeného eshopu trochu rozroste, neb se mi nechce platit vysoké poštovné kvůli pár kartičkám. A jak to tak vypadá, Louík není zas tak žádaný, takže věřím, že tam na mě počká... :D
S autogramy je to horší. Odpovědi stagnují. Naposled odepsal Jiří Bartoška - a to bylo někdy po Karlovarském festivale. Na nové fotky mi nezbývají finance, takže napjatě čekám, zda se ještě něco z loňska vrátí. Pár kousků v zásobě samozřejmě mám, jen se mi nedaří je naskenovat. Máme tuhle šikovnou mašinku totiž v obýváku, kde jsou věčně naši a mně je to tak nějak divný. Hlavně většinou na něco koukají a ono to přecejen dělá trochu rámus, že jo. Ale tak nějakou dobu to snad bez toho přežijete. :)))
Absolutně nejvíc se samozřejmě věnuji hračkám. A řeknu vám, přátelé, to je mazec. Už jsem tu celý ten proces možná několikrát popisovala, ale protože mám chvilku času a třeba se tu objeví někdo neznalý, ráda to zopakuji... Jak vlastně probíhá takové mé sbírání figurek?
Tak nejprve si je někde "objednám". Buď měním na jedné FB skupince nebo nakupuji na bazarech. A především na Aukru u jedné paní, které jsem svou závislostí zajistila docela příjemnou měsíční rentu... Obojí má za následek, že se mi doma objeví balíček plný figurek. Rozbalím ho, všechno vysypu, poraduji se - popř. se naseru (to když mi z výměny přijde něco ušmudlanýho, zlámanýho nebo okousanýho) a vše někam nahážu a trpělivě vyčkávám světla.
Když je venku světlo absolutně vyhovující, vytáhnu Toníčka (to je, pěkně prosím, můj foťák), ke skříni na koberec položím papír a jednotlivé hračky vyfotím. To co mám nafocené se pak snažím uklidit do příslušných pytlíčků podle série a ty pytlíčky do krabiček podle jednotlivých roků (já to nazývám sezónami). To bývá znepříjemňováno následujícími faktory: vše mám nacpané pod postelí a ve chvíli, kdy se to vytahá je všude okmažitě k nehnutí. A protože mě příroda obdařila slušnou výbavou v oblasti hrudníku, strašně blbě se mi to tam pak zase všechno skládá a to je opruz. Proto mám vlastně pořádek víceméně jen ve figurkách, k těm mám dobrý přístup. Další problém je, že čím víc hraček mám, tím více místa samozřejmě zaberou. A tak se stalo, že krabičky došly a já to teď vlastně nemám ani kam dávat. Takže to vše štosuji stylem mixu do jedné bedny a velmi intenzivně vysílám do vesmíru přání, aby se mi povedlo to všechno nějak zredukovat a někam nacpat...
Ve chvíli, kdy celá zaprášená a oňochňaná od psa vše dofotím, usedám k notebooku a děsím se, jak hrozně ostřím... Poté začnu obrázky gumovat v programu a skládat do jednoho, aby to bylo hezký. A další problém - přišla jsem o svůj notebook i se všemi poctivě nakradenými programy. A krást se nemá, tak nyní používám nějaký frýýýý a v těch to není vončo. A i kdyby bylo, ještě se mi nepodařilo na Jonatána (notebook) pořádně zvyknout a špatně se mi ovládá. No, ale pomalu se to lepší... Kdysi jsem pak všechno ještě nahrávala do soukromé databáze, kde jsem si mohla zaškrtnout, zda už je série kompletní a taky mi to automaticky sčítalo celkový počet. Bohužel, databáze zahynula společně s kradenými programi a její ztvořitel je u mě momentálně taky naprosto mrtvý muž, takže strouhám. No a pak tomu všemu naházet "vodoznaky" (protože byť nejsem Jukate, tak moje obrázky se už taky kradou) a pochlubit se tím tady.
Zní to jako lehká věc, ale ono když jste to dost dlouho zanedbávali, tak se to nakupí a pak není čas. Nejhorší je to s tím světlem, odmítám fotit pod umělým a denní teď asi hodně dlouho neuvidím, protože když jedu z práce, je tma jak v pytli. A ono se to pořád kupí a kupí, protože vy si nemůžete pomoct a každou volnou chvíli to Aukro otevřete a nakupujete a nakupujete...
Nicméně mám PLÁN!!! A to - to konečně dodělat a od Nového roku už mít klid. Je pravda, že se jistě, byť pomaličku, k tomu cíli blížím. Ráda bych hlavně udělala opravdu pečlivou inventuru (už jsem si zavedla i tabulku v excelu :D) abych viděla, jak moc mi to přibývá. :)))
Jediné, co začínám považovat trošičku za problém, že se mi daří zkompletovat jednu sérii za druhou... Hlavně u figurek. I když je to samozřejmě záměr, tak si říkám, jak to moje sbírání bude vypadat dál? Figurky, které mi chybí nejsou zrovna dostatkovým zbožím a vyplatí se tu celou sérii rovnou koupit. A to vzhledem k charakteru není úplně levná záležitost (jo, ty hrochy za 1500,- si jednou koupím) a ani tak zábavná a dobrodružná. Pravda, ještě je mraky skládaček a puzzlíků co mi chybí... A vůbec, až bude nejhůř vrhnu se na BPZ (papírky). :D
Když už jsem se tak pěkně rozkecala o mé soukromé hračkárně... Naprosto otevřeně přiznávám, že mi z toho už pěkně šibe. Včera večer jsem prohlížela nabídku eshopů, které se hračkami zabývají. Vzpomněla jsem si na jednu figurku, která kdysi stála na Aukru kolem 300,-... A protože sérii, ke které patří pomalu ale jistě finišuji (už mi chybí kromě téhle drahé jen jedna položka) říkala jsem si, že bych se mohla zas jednou plácnout přes kapsu... No a oni tam tu potvoru mají a jen za 150,-. A tak jsem nad tím mávla rukou, že až po výplatě a celou noc se mi zdály noční můry o tom, jak mi to někdo vyfoukl. :D A tak no. Asi netřeba víc dodávat.
Děkuji všem, co dočetli až sem. Budu ráda, když zanecháte nějakou stopu v komentářích. Krom toho, že bych to tu opravdu ráda probudila k životu, se neskutečně těším, až prošmejdím blogy v mých oblíbených odkazech, které jsem v rámci této nedobrovolně dobrovolné pauzy opravdu hodně zanedbala.
K.
Komentáře
Okomentovat