sberatelka

Podpisů Tomáše a Jirky se mi za tu dobu, co jsme jezdívali po koncertech, nastřádalo celkem dost. Vedu si takové album, do kterého si lepím všemožné materiály z akcí a fotografie. Klukům jsem o něm párkrát vyprávěla a když jsme jeli na Statek Bernard autem, vzala jsem ho s sebou. Sami si ho pojmenovali a řekla bych, že se jim moc líbilo. Jirka byl dokonce dojatý. O první autogram jsem si psala v Tomášových hudebních začátcích na adresu bývalé manažerky Báry. Netrvalo to dlouho a dorazila mi odpověď. Akorát si dodnes lámu hlavu nad tím, jestli to věnování psal fakt on. Navíc srdíčko mi k němu nesedí... Když jsem zjistila, že Tomáš na dopisy směřované Báře odpovídá, vytiskla jsem si dvě Jirkovy a dvě Tomášovy fotky a opět je dopisem odeslala. Ani tentokrát to netrvalo dlouho, ale Jirkovi je k podepsaní bohužel nedali. Kartu jsem už sice měla, ale když je Bára na kavárně POTMĚ vytahovala z kabelky, neodolala jsem. Tomáš mi napsal originální věnování a protože měl tričko s banány, podepsal

Kdybych měla vypsat všechny zážitky, které s Tomášem a Jirkou, byla by to asi slušná bichle. Kluky jsem poprvé viděla na koncertě Chinaski v roce 2008. Někdy v březnu 2009 jsem na ně zašla do Akropole a nějak mě začali bavit. Navštěvovala jsem koncerty stále častěji a častěji, až se jednoho krásného dne stalo, že jsme se skamarádili. Ne, nikdy jsme se nevídali v soukromí, ale před/po koncertě jsme si na sebe vždycky chvilku našli. Díky nim jsem poznala několik bezva lidí, projela část republiky a zažila nevídané dobrodružství. Teď už je vše pryč a zbyly jen vzpomínky. A fotky. Krásný vzpomínky a krásný fotky. Do společných jsem vybrala tyto dvě. První vznikla v Kamenici. To byla taková pidi vesnička u Jihlavy, kde vystoupení probíhalo na nějakém plácku v maringotce. Bylo to celý takový absurdní a Jirka pořád opakoval: "To je vám k nevíře taková Kamenice, že?" Tomáš je zrovna uražený... Druhou jsme cvakli v Chrudimi po báječném koncertu na náměstí. Vystoupení bylo plné improvi

Byl říjen-listopad roku 2011 a přítel mě vezl autem do práce. Ráda při jízdě poslouchám rádio. Najednou se ozvala moc hezká písnička, naštěstí rádio mělo funkci, že ukazovalo název a interpreta. Zapomatovala jsem si "Hollywood" a jakmile jsem přijela domů, začala pátrat, co to tedy bylo. Povedlo se. Nevím proč, ale tím jsem skončila. Znovu jsem se o Sunrise Avenue začala zajímat až na jaře roku 2012. Naposlouchala jsem pár písniček a zase to nechala chvíli spát. Ovšem o rok později to začalo. Od té doby poslouchám z 90% jen je. Samu (zpěvák) se stal jednou z mých největších platonických lásek a mým snem bylo se s ním alespoň na malý okamžik sejít. A to se mi podařilo na loňském festivalu Benátská noc. I když byla jejich autogramiáda nakonec zrušená, nenechala jsem se jen tak odbýt a po jejich skvělém (nejlepším, nejúžasnějším, nejbožtějším) vystoupení jsem si společně s pár dalšími slečnami počkala u backstage. Samu a Riku skutečně dorazili a i přes zjevnou únavu se ochotně p

Raega jsem postřehla na YT už kdysi dávno. Když pak nazpíval duet "Ty a já", začala jsem jeho písničky poslouchat a sledovat ho na FB. Hrozně se mi líbí jeho názory a celkově na mě působil hrozně sympaticky... Pak jsme vyrazili na Den Police ČR do Letňan, no a koho nevidím mezi návštěníky... Ano, Raega. Strašně dlouho jsem se odhodlávala za ním jít... Nakonec jsem se dokopala a vyfotili jsme se. No a pak se s náma začal kamarádit a z jedné prosby o foto byl zhruba 2 hodinový zážitek, kdy nás zval na panáky a všechny nás měl hrozně rád. :) Fotek spolu máme víc, ale nejsou publikovatelné. (Protože tam vypadám jak kretén). Tahle jediná je jakžtakž snesitelná. :D

Ani Petr Janda - frontman kapely Olympic - neunikl mému fanynkovskému lovu. A byť se na fotce netváří zrovna přívětivě, musím říct, že i on byl stejně jako Milan (basák) velice milý a ochotný. :)

Pavla zřejmě znáte jako baskytaristu kapely UDG. Párkrát jsem ho viděla na koncertě, ale tato fotka vznikla na koncertě Marka Ztraceného v Hard Rock Café, kde byl čestným hostem. :) Na fotce je s námi ještě samotný Marek a slečna, se kterou již nejsem delší dobu v kontaktu.

Kdysi u nás v rámci jedné předvolební kampaně proběhl koncert české kapely Olympic. A protože to bylo zadarmo :))), tak jsme se tam zašly s kamarádkou podívat. Obsadily jsme místo v první řadě a teda, musím říct, koncert jsme si neskutečně užily. :) Nejvíc se mi líbil baskytarista, kterého očividně těšil zájem mladých dívěk a proto předváděl stylové rockové kreace. :) Po koncertě jsme drze vnikly do backstage a já si Milana odchytila ke společné fotografii. :) Byl moc milý. :)

Na Martina Ledvinu (ex kytarista Anety Langerové, producent...) jsem vždy pohlížela s respektem. Nevím proč, ale prostě jsem se ho "bála". Pak jsem za ním mírně ovíněná v HRC přišla a naprosto mě šokoval svou otevřeností a vstřícností. :) A tak vznikla tato fotka. :)

Je to už dávno, co si parta pubertálních holek přes FB řekla, že by někomu mohla dělat fanclub... Jako nejvhodnějí "oběť" se zdál začínající zpěvák Marek Ztracený. Sestavily jsme své plány a odvážně kontaktovaly manažera. O nějaký měsíc později skutečně proběhl sraz, kam se dostavil i Marek osobně. Vše klaplo a my realizaci dokončily... Jenže nic není takové, jak se zdá... Ano, Marek nám nějaký čas ochotně vyřizoval akreditace na koncerty, komunikoval jako s kamarádkami... Ale do FC se lidi nehrnuli... Proběhla jen jedna jediná FC akce - bowling na Ladronce. Bylo to moc fajn. Marek byl velice ochotný a vstřícný a dokonce nás pozval na oběd. A pak se nějak všechno ztratilo... Marek změnil manažera, přestal komunikovat, FC se oficiálně zrušil... I přesto všechno na těch pár akcí s tímhle klukem vzpomínám ráda. Ano, v mých očích klesl a zklamal mě. Všude jsem se ho zastávala, ale teď sama nevím, co si o něm mám myslet. Občas si jeho písničky pustím, ale na jeho koncerty už nejez

Marek Fryčák chvíli bubnoval u Marka Ztraceného v kapele. Setkala jsem se s ním asi 2x - poprvé na Evropském dni bez aut, podruhé v Hard Rock Café. Z obou setkání vznikly následující fotografie.

Kláru mám jako herečku ráda už delší dobu. Potkala jsem jí na křtu autobusu POTMĚ, kde byla jednou z hostů. Nějaký pán mě poprosil, abych ho s ní zvěčnila a tak jsem neodolala, a vyfotila se s ní též. Bohužel, těch asi 1039209032 stupňů co ten den bylo, ze mě udělalo upocený čuňátko se splihlejma vlasama. Brrr, když tyhle starý fotky vidím, tak jsem zděšená. :D Ale Klárce to tam sluší.

Karmu jsem začala poslouchat, když mi bylo asi 11 let. Jejich rádiový hit "Sedam dana" mě naprosto uchvátil. Obdivovala jsem Taru a do DJ Nena jsem byla děsně zabouchnutá (tento výraz jsem zvolila schválně, neb v tu dobu jsem byla pubertální dítko a tohle slovo k tomu patří). Někdy v listopadu - tuším že roku 2003 se stal zázrak. Soutěžila jsem (vidím to, jakoby to bylo včera!) ve škole na PC v nějakých soutěžích z časopisu Popcorn. Doma jsme internet neměli, takže jsem si do malého notýsku vypsala všechny instrukce na soutěže, které mě něčím zaujaly. Nejvíc samozřejmě ta o nové CD Karmy. Otázka byla: "Co byste dělali, kdybyste se setkali se skupinou Karma?" Odepsala jsem, že bych se asi děsně rozbrečela radostí. To jsem taky udělala, když mi za dva týdny volali, že jsem skutečně setkání vyhrála... Na akci se mnou jel táta a brácha. Karma byla naprosto super díky tomu ji mám ráda dodnes. Za normálních okolnostích bych si ji asi ani v těch nejrozjuchanějších chvílích

Honzu Cinu jsem poprvé viděla v Přešlapech. Oblíbila jsem si ho v seriálu První krok. Naše setkání bylo naprosto náhodné a já vlastně poprvé oslovila osobnost v jejím soukromí. Potkali jsme se v jednom pražském baru, kde jsem s kamarádkou byla zrovna na Animé a on tam ve chvíli, kdy jsme odcházely, přišel na drink. Nakonec se má odvaha zúročila, Honza se ochotně vyfotil a ještě jsme spolu prohodili pár vět.

Slovenské No Name znám taky už strašně dlouho. Poprvé jsem je viděla na RGM cenách Óčka, kde mě naprosto ohromil Igor a jeho nezkrotná energie. Zpívali ale asi jen 3 písničky, takže jsem neměla moc možnost si vystoupení užít. To se změnilo na Dnu Policie v Letňanech v roce 2010, kde měli prostor o dost větší. Když se potom Igor objevil u zábradlí a fotil se s fanynkami, neodolala jsem a nechala se zvěčnit taky. Vypadám tam naprosto otřesně, celej den jsme stáli na dešti, takže jsem celá zmokla. No, a ten opuchlej xicht snad radši nekomentuju (musím teď v každém takovém článku zdůrazňovat, že jsem od té doby zhubla!!! :D) Každopádně Igor byl skvělej a ochotnej, i přesto, že ho tlačil čas.